Chtěl jsem mléko a dostal jsem dudlík. Chtěl jsem rodiče a dostal jsem hračku.
Chtěl jsem si povídat a dostal jsem televizi.
Chtěl jsem se učit a dostal jsem vysvědčení.
Chtěl jsem přemýšlet a dostal jsem myšlenky hotové.
Chtěl jsem celkový pohled a dostal jsem jediný názor.
Chtěl jsem být svobodný a dostal jsem kázeň.
Chtěl jsem lásku a dostal jsem morálku.
Chtěl jsem povolání a dostal jsem místo.
Chtěl jsem štěstí a dostal jsem peníze.
Chtěl jsem svobodu a dostal jsem automobil.
Chtěl jsem hledat smysl a dostal jsem kariéru.
Chtěl jsem naději a dostal jsem strach.
Chtěl jsem změnu a dostal jsem soucit.
Chtěl jsem žít....
Bruno Ferrer
Tak mě napadá, co asi chtějí lidem mě - a co jim místo toho ve skutečnosti dávám... <br />
A jestli jsem ochotná vůbec něco dát...
- kolem mě... :)
Chtěl jsem transcendentního boha a dostal jsem transcendovaný konzum.
Tet nastává otázka,zdali dokážeš sama pro sebe něco chtít nebo tě společnost tak vycepovala,že chceš jen to,co ona uzná za příhodné.Je to chtění konzumního života-byt,vybavení bytu,mít příjem,partnera se solidním příjmem,auto,děti?Víš,láska k Bohu,k bližním je něco rušivého v rodiném štěstí.Rodina má svůj příjem,potřeby a tet podej ruku bezdomovci-oblíkej ho,per mu,obvazuj rány,dej mu pocit domova.Jak začneš dávat,budou si tě bezdomovci chovat jak mravenci mšice.Za slovy díky budou spokojeně vegetovat,chválit a mít se z tebe dobře.Ve všem je třeba najít tu správnou cestu,pomáhat smyslplně,nepodporovat lenost,příživnictví.Pavel.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.