Hej Ty...

Jeli jsme v autě a uvažovali, zda půjdeme na Svatodušní vigilii nebo na tichou adoraci. Nakonec jsme se vesměs shodli na tiché adoraci, načež mamka prohlásila:"Prostě mu řekneš co chceš." My s bráchou jakožto milovníci slovních hříček, jsme hned změnili intonaci a s maminčiny myšlenky se stala představa drsňáků, co se oboří na Boha s větou "Co chceš?!" a vyhrnují si u toho rukávy.

Neskutečně mě ta představa bavila!

Wau, srandy kopa, ovšem jen do té chvíle než jsem klečela v kostele, koukala na něj a uvědomila si, že se jedná o nejvíc upřímnou modlitbu, jakou v mé momentální životní situaci mohu formulovat:"CO CHCEŠ? CO PO MNĚ VLASTNĚ CHCEŠ?"

Pak už stačí jen mlčet a naslouchat srdcem....